Kódy učebních a studijních oborů jsou stále více faktorem, který komplikuje jakékoliv zpracovávání nebo využívání informací ze školské sféry. Problémy s nimi máte jak Vy poradci pro volbu povolání, tak ti, kteří vytvářejí datové struktury pro programy určené k volbě povolání resp. školního vzdělávání, tak samozřejmě i všichni ti, kteří příslušná školská data pro tyto programy nebo pro různé informační příručky i pro jiné účely, např. pro školskou statistiku, zpracovávají. Kdo by chtěl v současné době najít místo, kde je stoprocentně úplná a správná databáze kódů a názvů učebních a studijních oborů, asi by neuspěl.

Hlavní příčinu chaosu, který v tomto kódování panuje, je si nutné vidět v tom, že soustava těchto oborů a jejich kódů (tzv. Jednotná klasifikace oborů vzdělání, zkratka JKOV) vznikla ještě v době centrálně direktivního řízení školství, kdy vždy jednou za 10 až 12 let došlo k celoplošné školské reformě, celá oborová struktura se změnila a v souvislosti s tím byl vytvořen adekvátní systém kódů, který vyhovoval právě této struktuře i množství oborů. Potom celých těch 10 až 12 let nedošlo k žádným zásadnějším změnám, takže soustava kódů zůstávala v prakticky nezměněné podobě a všichni se v ní dobře orientovali. A při další reformě, kdy se změnila opět celá školská soustava, se zase jednorázově změnil i systém kódů.

Uvolnění direktivního řízení po roce 1989 přineslo školám možnost přicházet s vlastními návrhy učebních a studijních oborů. Tato pozitivní skutečnost však nebyla doprovázena příslušnými legislativními úpravami v oblasti schvalovacího procesu, přidělování kódů, struktury kódů a soustavy JKOV jako celku. Soustava oborů je tak permanentně korigována a doplňována. Frekvence těchto změn je značná, přitom nové obory často nepřinášejí nic nového, ale vycházejí pouze ze snah škol přijít na vzdělávací trh s nabídkou oboru s atraktivním názvem a dochází tak k neúměrné kumulaci obsahově velmi podobných oborů v oblastech, o které je mezi žáky zájem a z nichž je každý kvůli staré legislativě chápán jako zcela nový obor.

Navíc v době, kdy učňovské školství bylo řízeno tehdejším Ministerstvem hospodářství, došlo k tomu, že ve snaze neporušit tuto legislativu, byly všechny tehdy schvalované učební obory SOU chápány jako obory experimentální (což byl ve skutečnosti nesmysl) a pro jejich rozlišení jim na místo druhého dvojčíslí bylo přidělováno číslo 97. Pro rozlišení oborů soukromých škol zase bylo rozhodnuto přidělovat na toto místo číslo 99. V důsledku těchto dvou rozhodnutí nastala v některých skupinách oborů ohromná kumulace oborů z čísly 97 nebo 99 a pro jejich rozlišení musela být použita šestá a sedmá číslice kódu, která původně byla určena pro rozlišení jednotlivých zaměření těch oborů, které se dělily do zaměření. Tím kód do značné míry ztratil svou vypovídací hodnotu a vzhledem k rychle narůstajícímu počtu oborů v podstatě přestala být celá klasifikace systematickou klasifikací, ale stala se pouhým neuspořádaným výčtem oborů.

Dalším negativním vlivem na soustavu JKOV je její do určité míry duplicitní garantování. Garantem klasifikace je Český statistický úřad, ale garantem oborů je Ministerstvo školství. Nový obor je schválen ministerstvem, to to oznámí ČSÚ a ten přidělí kód. Ministerská schvalovací doložka, která je zasílána škole tak je často ještě bez kódu, takže škola kód nezná a příslušní zpracovatelé informací použijí z nouze jakýsi kód “pracovní”, což s sebou samozřejmě přináší nebezpečí, že se tento “pracovní” kód začne používat a posléze se dostane do rozporu s kódem později přiděleným. Toto nebezpečí vzniká i tehdy, když škola ve svých plánech počítá s oborem, který si navrhla a u něhož předpokládá kladné vyřízení schválení, ale on přece jenom ještě schválen nebyl a tudíž nemá kód. Takto se stává, že v různých evidencích se celé měsíce pohybují obory bez kódů resp. s nějakými kódy pracovními.

Největší nebezpečí vzniku chaosu pak je, když ministerstvo rozhodne o náhradě určitého zastaralého oboru oborem nově vzniklým, nebo o přeřazení určitého oboru z jedné skupiny oborů do jiné či o jakkoliv jinak zapříčiněné změně kódu oboru na kód jiný. Většina škol se o této změně vůbec nedoví, starý kód je z klasifikace JKOV někdy vyřazen, jindy nikoliv, tentýž obor je pak mnohdy veden pod dvěma různými kódy.

Uvedené problémy byly mj. důvodem, proč bylo rozhodnuto vytvořit novou oborovou klasifikaci – tzv. Klasifikaci kmenových oborů, která má začít platit od 1.9.1998. Třebaže toto datum ještě není definitivně schváleno, vše nasvědčuje tomu, že kmenové obory jsou již téměř jistou věcí. Z tohoto důvodu by bylo vhodné, abyste o nich byli informováni.

Kmenové obory nejsou skutečné obory, ale jakési “škatulky” sloužící k “rozškatulkování” skutečných učebních a studijních oborů podle podobnosti vzdělávacího obsahu. V budoucnu by snad pro každý kmenový obor měl být definován i určitý společný - povinný - vzdělávací obsah. Jednotlivé školy by si pak mohly navrhovat vlastní obory vzdělání (vzdělávací programy), které by již netvořily žádnou celostátní klasifikaci, ale které by musely splňovat právě tento povinný společný vzdělávací obsah.

V nejbližší době však s obsahovým definováním kmenových oborů nelze příliš počítat. Klasifikace kmenových oborů (KKOV) by měla zpočátku spíš sloužit právě k lepší orientaci ve školství, k usnadnění evidence oborů a školské statistiky. Stávající učební a studijní obory již jsou k jednotlivým kmenovým oborům přiřazeny, součástí schvalovací doložky učebních a studijních oborů, které budou schváleny po 1.9.1998 bude i přiřazení k příslušnému kmenovému oboru.

V souvislosti s tím se zřejmě změní i kódování. Vzniknou totiž dvě soustavy – soustava kmenových oborů a soustava “vzdělávacích programů” (pojem vzdělávací program je zatím jen pracovní a rozumí se jím všechny stávající i všechny v budoucnu vzniklé učební a studijní obory). Soustava kmenových oborů bude relativně stabilní neměnící se soustavou “škatulek”, soustava vzdělávacích programů bude evidencí neustále přibývajících reálně vyučovaných aktivit škol. Protože každý vzdělávací program bude patřit k jednomu nadřazenému kmenovému oboru, bude i kód vzdělávacího programu v sobě obsahovat jednak kód nadřazeného kmenového oboru a za druhé své pořadové číslo (zřejmě třímístné) rozlišující jednotlivé vzdělávací programy v rámci příslušného kmenového oboru.

Kód kmenového oboru bude pětimístný a jeho struktura bude podobná struktuře současného kódování JKOV. Prvé dvojčíslí bude značit skupinu kmenových oborů (opět např. strojírenství, elektrotechnika, stavebnictví apod.), druhé dvojčíslí pořadové číslo v rámci této skupiny, pátý znak nebude číslice jako u JKOV, ale písmeno a bude opět rozlišovat typ vzdělání – ovšem podrobněji než u JKOV. Výsledný kód vzdělávacího programu by tedy nejpravděpodobněji měl být osmimístný, tj. pět znaků kmenového oboru + tři znaky pořadového čísla.

Výhodou nového systému by mělo být to, že bude existovat pevná soustava, které se bude možné držet, která bude tvořit jakousi páteř informací o školství, k níž bude možné vztahovat statistické informace a snad i některé informace používané v poradenských informačních médiích. Vůbec by to ale nemělo snížit význam reálně vyučovaných vzdělávacích programů – ty budou nabízené školami, ty se budou objevovat na vysvědčeních, ty budou mít své učební plány a osnovy. Kmenové obory by měly přispět k lepší orientaci v těchto vzdělávacích programech a vůbec k celkovému zprůhlednění školství.

Soustava kmenových oborů je již schválena a to pro střední, vyšší i vysoké školství. Stejně tak jsou zpracovány převodníky mezi klasifikací kmenových oborů a klasifikací JKOV. Ke spuštění celého systému zbývá dohodnout, jaké budou kompetence jednotlivých institucí při schvalování vzdělávacích programů, přidělování kódů a vedení příslušných evidencí. Především od jejich přístupu bude záviset to, jestli celý systém bude skutečně funkční, nebo jestli dojde jen k zesložitění systému stávajícího.