Příprava žáků pro volbu profesní orientace

K přípravě pro volbu povolání na základních školách

Volba povolání je pro mladého člověka rozhodnutí, které může ovlivnit celý jeho život. To je důvod, proč se v zemích EU podpora státu procesu volby povolání stala jednou z významných priorit a proč se i u nás pod patronací Správy služeb zaměstnanosti MPSV nadějně rozvíjí poradenství pro volbu povolání a proč se tato problematika dostala i do učebních osnov základní školy.

Pomoc či podpora, kterou by stát měl mladému člověku před volbou povolání nabídnout by měla mít tři základní úrovně: informacemi - poradenstvím - výchovou a vzděláváním. Tyto tři úrovně by měly tvořit ucelený a propojený systém. Jednorázový akt volby povolání (často spíš jen volby vzdělání) by měl přerůst v dlouhodobý proces profesní orientace.

Podpora informacemi a poradenstvím je v ČR již na poměrně solidní úrovni poskytována v informačních a poradenských střediscích úřadů práce. Jsou zde k dispozici podrobné popisy jednotlivých povolání, videofilmy o povoláních, informace o vzdělávací nabídce všech stupňů škol i o situaci na trhu práce v daném regionu a v neposlední řadě kvalifikovaní poradci pro volbu povolání. Posledním produktem, kterým jsou tato střediska vybavena, je počítačový program “Průvodce světem povolání”.

Avšak všechny z výše uvedených produktů užívaných v poradenských střediscích úřadů práce i samotní poradci pro volbu povolání představují pouze prvé dvě úrovně z výše uvedených tří úrovní podpory volbě povolání - podporu informacemi a podporu poradenstvím. Třetí (vlastně první) úroveň - podporu výchovou a vzděláváním suplovat nemohou - ta náleží škole.

Hlavním cílem školní přípravy pro volbu povolání by mělo být vybavit žáka kompetencemi pro to, aby právě výše uvedené poradenské služby a další případné zdroje dokázal maximálně efektivně využít a aby se naučil podle nich samostatně a s plnou odpovědností rozhodovat. Těmito kompetencemi by mělo být zejména:

aby si žák uvědomil, které faktory z oblasti práce a vzdělávání by měl při volbě povolání brát v úvahu, jakou jim má přisuzovat váhu, jak je má hodnotit, kde o nich nejlépe získá informace,
aby si postupně uvědomoval také "sám sebe" - své zájmy, schopnosti, vlastnosti, zdravotní a jiné handicapy, aby se naučil rozeznávat své touhy, možnosti i hranice a aby se s nimi ztotožnil,
aby dokázal tyto své touhy, možnosti a hranice srovnávat s faktory z oblasti práce a vzdělávání a nalézat mezi nimi souvislosti,
aby měl základní orientaci ve světě práce a vzdělávání, aby si při setkání s příslušnými profesními a vzdělávacími možnostmi uměl vytvořit alespoň základní představu o nich, aby věděl jaká bývají úskalí trhu práce a s čím vším se v pracovním životě může setkávat,
aby si uvědomoval význam vzdělání a zodpovědnost za vlastní život a byl motivován k sebevzdělávání, k aktivnímu pracovnímu životu, k úspěšné kariéře,
aby se naučil pracovat s informacemi a využívat je k zodpovědnému rozhodování.

Obecně lze říci, že při každém rozhodování o volbě povolání jde v zásadě o porovnávání dvou oblasti, které tvoří:

- "potenciál" světa práce (v nejširším slova smyslu, tedy včetně sféry vzdělávání) na straně jedné,

- "potenciál" jednotlivce (zájmy, schopnosti, vlastnosti, stávající kvalifikace apod.) na straně druhé

"POTENCIÁL" SVĚTA PRÁCE lze charakterizovat určitými charakteristickými znaky práce. Ty lze rozdělit do dvou skupin:

- znaky charakterizují přímo obsah práce,

- další znaky související s výkonem práce.

Znaky charakterizují přímo obsah práce podávají o každé práci základní informace, které umožní udělat si o ní poměrně jasný obrázek. Vypovídají o příslušné práci přibližně toto:

PRACOVNÍ ČINNOSTI	odpovídají na otázku	JAK	vypadá charakter práce.
PRACOVNÍ PROSTŘEDKY	odpovídají na otázku	S ČÍM	je práce vykonávána.
PŘEDMĚTY PRÁCE	odpovídají na otázku	CO	je opracováváno, o co je pečováno.
PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ	odpovídá na otázku	KDE	je práce vykonávána.

Příklady:

Pracovní činnosti: montování, seřizování, plánování, prodávání, pečování, ošetřování apod.

Pracovní prostředky: obráběcí stroje, měřicí přístroje, ruční nářadí, jemné nástroje, počítač apod.

Předměty práce: kovy, dřevo, textilie, potraviny, rostliny, zvířata, lidé, informace, cenné papíry apod.

Pracovní prostředí: provoz, dílna, stavba, dopravní prostředek, obchod, restaurace, kancelář apod.

Dalšími znaky souvisejícími s výkonem práce jsou např.:

- poptávka po příslušném povolání na trhu práce

- mzda

- pracovní doba

- složení pracovního kolektivu

- možnosti další kariéry

- možnosti odborného růstu

- možnosti získání významných kontaktů, poznání zajímavých lidi

- společenská prestiž

- možnost cestování

- získání některých výhod (zdarma jízdenky, služební auto aj.)

Kromě těchto všech znaků práce je ovšem nesmírně důležitým faktorem patřícím do "potenciálu" světa práce také specifikace vzdělání, které je pro výkon příslušného povolání vyžadováno. Někdy se může jednat o velmi obecné vymezení, např. stupeň dosaženého vzdělání (např. ÚSO), jindy to bývá přímo konkrétní obor vzdělání. Součástí informací pro volbu povolání proto jsou kromě výše uvedených charakteristických znaků práce i informace o oborech vzdělání a o školách či jiných vzdělávacích institucích, které je realizují.

"POTENCIÁL" JEDNOTLIVCE lze charakterizovat určitými charakteristickými rysy osobnosti, k nimž v průběhu pracovního života přibývá kvalifikační potenciál.

Charakteristickými rysy osobnosti jsou především:

- zájmy (např. o techniku, o přírodu, o počítače, o hudbu apod.),

- schopnosti (např. zručnost, rychlost úsudku, talent na jazyky, schopnost jednat s lidmi apod.),

- vlastnosti (např. obětavost, důslednost, systematičnost, netrpělivost, konfliktní povaha apod.),

- tělesné předpoklady (např. fyzická síla, fyzická vytrvalost, obratnost apod.),

- zdravotní omezení (např. alergie, vady zraku, epilepsie, postižení páteře, různá trvalá onemocnění).

Kvalifikačním potenciálem je především:

- stupeň a obor dosaženého vzdělání

- absolvované kursy a zkoušky

- dosavadní praxe a odborné zkušenosti

- zahraniční stáže

- jazykové dovednosti

- řidičské průkazy pro různé typy vozidel

- jiné speciální znalosti a dovednosti (např. ovládání určitého softwaru, obsluha určitých strojů apod.)

Obě výše uvedené oblasti, tedy "potenciál" světa práce a "potenciál" jednotlivce, je třeba při rozhodování vzájemně porovnávat a hledat, kde jsou spolu v souladu a kde naopak v protikladu. To je základní princip volby povolání. Schematicky lze celý proces postupné profesní orientace znázornit následovně.

Potenciál světa práce potenciál jednotlivce

Tyto kompetence by žák měl nabývat především vlastním objevováním při řešení konkrétních problémů souvisejících s volbou povolání. Měly by mu být předkládány konkrétní informace z oblasti povolání a vzdělávání ve srovnání s rozborem jeho konkrétních předpokladů a osobnostních charakteristik (nebo spolužáků, známých, rodičů, apod.). Příprava by měla být podpořena učebním textem s maximálním rozsahem úloh pro samostatné či skupinové řešení (např. “Úvod do světa práce” – vydavatelství Fragment, Praha), dále informačními materiály či médii a v optimálním případě i výsledky z diagnostických šetření. Příprava by naopak měla obsahovat minimum jednosměrného výkladu učitele, který by se měl soustředit spíše na uvedení do tématu či do problému, na vysvětlení některých momentů, souvislostí a důsledků a pochopitelně na nezbytné informace, které nemůže žák získat z informačních materiálů a médií. Je vhodné zadávat úlohy pro řešení doma, ve spolupráci žáka s rodiči, a ve škole se může o zvoleném postupu diskutovat.

Na průběhu přípravy se nemůže ovšem podílet pouze učitel a žák. Důležitou úlohu zde mají rodiče a je nezbytné, aby před začátkem přípravy učitel, popř. výchovný poradce, rodičům vysvětlil záměry a obsah přípravy, a pokusil se je získat pro spolupráci. Rodiče by se měli zajímat o názor svého dítěte při rozhodování o volbě střední školy (mnohdy se nejedná o jejich podíl, ale přímo o vlastní rozhodování s minimální účastí dítěte), měli by se snažit respektovat stanovisko dítěte a pokud s ním nebudou souhlasit, vyslechnout důvody, které dítě k jeho rozhodnutí vedou a tyto důvody skutečně objektivně analyzovat.

Samozřejmým partnerem při přípravě by měl být úřad práce, který by především měl přípravu obohatit o konkrétní informace, vysvětlení (a v závěru přípravy i o rady) týkající se oblasti povolání a trhu práce.